Esej pro jubilejní sté číslo časopisu Marathón

MARATHON je teoretický časopis věnovaný otázkám postavení člověka ve světě, ve společnosti a v současném dění. Jubilejní 100 číslo má sborníkovou povahu a je věnováno sebereflexi naší společenské reality z hlediska dosavadního i budoucího vývoje naší civilizace, smyslu současného dění i hledání toho o co jde.

Naše občanské sdružení zaslalo tomuto časopisu následující esej:

Dějiny pozemské civilizace ukazují, že celková úroveň poznání se sice pomalu, avšak přece jen dlouhodobě mírně zvyšuje, což posiluje potenciál k řešení hromadících se problémů nás pozemšťanů i k schopnosti odolávat vnitřním i vnějším nepříznivým vlivům.

Nejvyspělejší prakticky využitelné obory lidské činnosti jsou ty, které jsou spojeny se sofistikovanými (matematizovanými) metodami jako je fyzika, chemie, astronomie, technika, kybernetika, robotizace, astronautika, genetika, informatika či navigace. Patří mezi ně také některé obory ekonomie a řízení, jako je například teorie her. Při vhodném nasměrování na pozitivní činnosti rozvoje a využití tohoto potenciálu by pozemšťané mohli již v příštích staletích dosáhnout skvělých výkonů, např. zajistit solidní životní podmínky pro většinu obyvatel planety, podstatně prodloužit kvalitní fázi lidského života, turisticky cestovat za hranice sluneční soustavy, vyřešit energetický a bezpečnostní problém, zajistit nejen udržitelnost dalšího rozvoje, nýbrž také jeho další kvalitativní rozvinutí, včetně zefektivnění vzdělávání a výchovy příštích generací apod.

Ke škodě nás pozemšťanů je naopak v některých oborech lidské činnosti jen nepatrný pokrok. Např. přes skvělé výsledky v některých medicínských oborech stále nemáme spolehlivou diagnostiku ani provázanost jednotlivých specializací, pročež nejsme schopni léčit celostně. Mezi nejméně rozvinuté obory patří pedagogika a zejména psychologie a sociologie, které jsou proto nejméně účinné s chabými praktickými dopady. Znalost lidské povahy je u nás pozemšťanů podprahová, což má za následek hromadění konfliktů, které lidstvo nadměrně zatěžují, např.

- výrazně zpomalují tempo poznání zákonitostí, na základě nichž realita funguje,

- u celé populace dochází k trvalému nárůstu některých nežádoucích vlastností jako jsou např. pohodlnost, agresivita, psychická labilita apod.

- dlouhodobě vycházíme z nesprávných, mnohde úmyslně zavedených tezí, které se po staletí i tisíciletí tradování přeměňují v nesnadno překonatelné mýty,

- získané poznání je ve větší míře spíše zneužíváno než využíváno, což množství a hloubku mezilidských konfliktů významně eskaluje.

Nejnovější poznatky nás pozemšťanů o vesmíru ukazují, že nikde ve vesmíru není nic v klidu, ani v přímočarém rovnoměrném pohybu, linearita je vzácností, ba dokonce zde není nic rovného ani zcela symetrického. Realita je mnohovrstevnatá, vícedimenzionální a fraktální. Pro zachování stability a funkčnosti všech systémů je nezbytná přiměřená míra setrvačnosti, která brání šokovým změnám. Výsledkem je komplikovaná a všestranná dynamika, která je tlumena jak setrvačností systémů, tak jejich schopností samoregulace. Významné samoozdravné mechanizmy má jak člověk, tak ekonomické i jiné společenské systémy. Tyto zpětnovazební přirozené systémy je vhodné povzbuzovat, přičemž není radno je narušovat, rušit či nahrazovat. Proto je smysluplné povzbuzovat imunitní a regenerační systémy jednotlivců, stejně jako tržní ekonomické mechanizmy společnosti.

Přesto však není dobré spoléhat pouze na ně. Stejně jako drobnou zdravotní rozladěnost zvládne člověk sám, při vážných onemocněních již potřebujeme lékaře, od kterého požadujeme diagnózu a terapii, která je vždy nezbytným vnějším zásahem, tak i společnost snese jen určitý rozsah turbulencí a odchylek od optimálních funkcí. Určité selhání důležitého článku může mít až fatální důsledky, a to jak pro člověka, společnost, lidstvo, tak i pro celý vesmír.

Proto, aby se významným poruchám systému včas zabránilo, si příroda vytvořila inteligentního člověka, jako svou součást, aby jí díky svému intelektu pomáhal takové situace řešit efektivněji než by dokázala bez něj. Naplnění tohoto poslání je náročný úkol, je to ale jediná alternativa existence pro každou vesmírnou civilizaci, pozemšťany nevyjímaje. Chybou je takovou cestu nenastoupit, stejně jako přeceňovat dosavadní stupeň poznání.

Vzhledem k dokonalé provázanosti všeho ve vesmíru je nanejvýš nepravděpodobné, že by bylo možno takový úkol zvládnout individuálně. Pravděpodobnější je potřeba specializace a odpovídající kooperace, kterou někteří mylně považují za jakési omezování svobody a propagování direktivních metod řízení společnosti, vedoucích k demotivující jednotě. Naopak je potřeba důsledně využít individuálních dispozic a rozdílností ve schopnostech každého jedince. Proto je potřeba soustředit se na zvládnutí úkolu umět diagnostikovat jaký kdo je, k čemu má nadání a jak vytvářet efektivní vztahy mezi lidmi proto, aby se konfliktům pokud možno předcházelo a již vzniklé konflikty, aby byly efektivně a včas řešeny.

Právě proto je nezbytné rozvíjet ty obory lidské činnosti, které jsou nejméně rozvinuté.

Smyslem současného dění je eliminovat důsledky nadměrných disproporcí využitím stávajícího poznání. Tyto důsledky by se jinak v dohledné době mohly projevit např. novým planetárním rozložením vlivu stávajících mocností, v němž bude dominovat vyčerpanost USA a nástup rozvíjející se Číny. Evropa by mohla doplatit na uměle vyvolanou globalizaci, byrokratickou centralizaci a nedostatečnou vnitřní soudržnost. ČR podobně jako Slovensko má nejvyšší čas uvědomit si své národní zájmy a zaujmout důstojné, reálné, ale také sebevědomé postavení ve světě. Smyslem současného dění tedy je poučit se z vlastních chyb, které způsobí mnohé nelehké chvíle stále většímu počtu obyvatel naší planety.

Jde o to, že se civilizované země nechaly ukolébat relativním komfortem svých občanů, zatímco méně rozvinuté země bezmocně přihlížely svému drancování. Jde tedy o to, zda se „slušní“ lidé vzchopí a prokouknou davovou deziluzi, která má svůj účel, a podniknou kroky k využití svých znalostí, schopností a možností.

Jiří Mihola, prosinec 2010