Přímé nástroje realizace lidských práv a svobod

Implementace lidských práv a svobod do společnosti překonala i v našich zemích neklidnou etapu seznamování široké veřejnosti s tímto fenoménem. Idea uzákonění lidských prav je staršího data[1]. Od schválení Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN dne 10. 12. 1948 uplynulo nedávno již 60 let. Součástí našeho právního řádu se postupně staly:

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyhlášené pod č. 120/1976 ve Sb. zákonů,
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 ve Sb. zákonů,
Listina základních práv a svobod, vyhlášená pod č. 23/1991 Sb. a po vzniku České republiky pod č. 2/1993 ve Sb. zákonů,
Evropská sociální charta, vyhlášená pod č. 14/2000 ve Sb. zákonů.

Intenzivněji zasáhlo téma lidských práv a svobod kromě oblasti legislativní, prostřednictvím konkrétních zákonných ustanovení, též oblast politickou a mediální, což vedlo k tomu, že tento pojem vstoupil do povědomí široké veřejnosti. To je velmi podstatné, neboť právní síla jakéhokoliv zákonného ustanovení, je vysoce závislá na pochopení a uznání laickou i odbornou veřejností [2]. Je tak splněna nutná, nikoliv však postačující, podmínka nejen pro snazší uplatňování a prosazování lidských práv a svobod, ale také k jejich aktivnímu vymáhání. Lidská práva a svobody jsou nyní realizovány zejména prostřednictvím nepřímých nástrojů. Cílem tohoto článku je poukázat také na některé přímé nástroje realizace lidských práv a svobod a upozornit na reálnost jejich využití právě v současné etapě vývoje společnosti.

Mezi nepřímé nástroje realizace lidských práv a svobod patří posuzování zákonů z hlediska jejich souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami. To je zásadním úkolem v tomto směru velmi významné instituce, kterým je Ústavní soud. Ústavní soud zahájil svou činnost 15. 7. 1993, tj. měsíc poté, co Poslanecká sněmovna schválila zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a navázal tak na činnost Ústavního soudu ČSFR[3]. Jeho úkolem je chránit práva vyplývající z Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky. Nepřímá povaha jeho činnosti spočívá zejména v tom, že jím posuzované záležitosti se dotýkají právních norem, jež mají svůj účel v úpravě konkrétní oblasti lidské činnosti, když Ústavní soud „pouze“ posuzuje, zda při splnění uvažovaného účelu daným způsobem nedochází k porušování lidských práv a svobod.

Většina nástrojů realizace lidských práv a svobod je nepřímých proto, že jejich realizaci pouze usnadňují nebo umožňují. Např. prevence trestné činnosti, kterou se zabýval článek Cesty prevence kriminálních deliktů[4], se opírá o nástroje tvořící téměř výhradně nepřímé nástroje realizace lidských práv a svobod. Podstatou trestního zákona je vymezit trestné činy a přiřadit jim odpovídající tresty, jejichž účelem je odradit potenciální delikventy od páchání trestných činů a ochránit tím společnost před jejich pachateli. Tím je pro občany nepřímo vytvářen prostor pro realizaci jejich lidských práv a svobod.

Přímé nástroje realizace lidských práv a svobod ve společnosti jsou takové, které umožňují individuálně každému jedinci, který je použije, dosáhnout vlastními silami určitých práv či svobod, jež jsou vymezeny zákonným rámcem. Vzhledem k tomu, že celá oblast legislativy včetně tvorby, uplatňování, prosazování, pochopení a respektování je především záležitostí lidské povahy[5] je pochopitelné, že přímé nástroje realizace lidských práv a svobod musí vycházet ze spolehlivé znalosti lidské povahy[6]. Přestože spektrum lidských práv má širší záběr, zaměříme se na následující čtyři oblasti:

Právo na ochranu zdraví.
Právo na vzdělání.
Právo na svobodnou volbu povolání a přípravu na ně.
Právo na informace.

V těchto oblastech společnost disponuje jak nepřímými, tak i přímými nástroji realizace lidských práv a svobod, neboť prakticky každý má dostupné zdravotní ošetření a vzdělání, též volba povolání není omezována a informací má dnešní člověk dokonce zdánlivý nadbytek. Potíž je v tom, že jsou výše uvedená práva naplňována často pouze formálně a nikoliv fakticky.

Efektivnost dostupné zdravotní péče je do značné míry závislá na spolehlivé diagnostice. Snadno dostupná zdravotní péče nám není k užitku, pokud jsme v důsledku nesprávné diagnózy[7] léčeni na jiné onemocnění než ve skutečnosti máme. Samotné právo na vzdělání i svobodnou volbu povolání není zárukou našeho úspěšného pracovního uplatnění, a to ani v případě, že úspěšně vystudujeme zvolený obor, ale na jeho výkon nemáme všechny odpovídající předpoklady a schopnosti. Např. excelentně vystudovaný učitel, který neudrží ve třídě pořádek, nebo jej udrží jen s největším vypětím svých sil, by udělal lépe pro sebe i své žáky, kdyby se věnoval jinému oboru, a to takovému, pro který má všechny (osobnostní, zdravotní i profesní) předpoklady. Stejně tak problematické je, pokud jsme zavaleni informacemi a bez jejich hlubšího ověřování nepoznáme, které z nich odpovídají realitě, které jsou zavádějící, vytržené z kontextu či přímo nepravdivé.

O možnostech zjišťování přesné zdravotní a osobnostní diagnózy včetně spolehlivého zjišťování nejvhodnějšího povolání, které jsou základem přímých nástrojů realizace lidských práv a svobod, bylo podrobněji psáno v Trestním právu v sérii článků z let 2006 až 2007[8]. Nejedná se jen o teoretickou možnost či vizionářskou představu, nýbrž o prakticky realizovatelnou metodu, která je již dnes dosažitelná každému, kdo o ni projeví zájem. Toto právo si tedy již dnes může zrealizovat každý přesto, že stát je s podporou těchto přímých nástrojů teprve na začátku. Možnost získání takovýchto, pro každého člověka velmi významných informací, tak přímo naplňuje i naše právo na relevantní informace.

Zkušenosti ukazují, že, jak laická, tak i odborná veřejnost je ve své většině přesvědčena o tom, že podstatné zefektivnění činnosti určitého odvětví společnosti jako je např. zdravotnictví, školství, policie či soudnictví se neobejde bez rozsáhlých finančních prostředků, které musí být investovány do základního a aplikovaného výzkumu, nových technologií, přístrojového vybavení, výpočetní techniky, nákladného dodatečného vzdělávání apod. Dlouhodobé zkušenosti autorů se spolehlivou osobnostní a profesní diagnostikou, aplikovanou za pomoci odborníků, zaručujících odpovídající profesní znalosti s mezinárodními zkušenostmi, ukazují, že i podstatné zlepšení efektivnosti každého oboru, ve kterém je objektem jeho činnosti člověk, nemusí být výrazně finančně náročné a lze je zrealizovat v přiměřeném časovém horizontu.

Právo na ochranu zdraví výrazně zvýší zkvalitnění diagnostiky, která dokáže včas odhalit prvotní příčiny onemocnění a vede k odstranění rozsáhlých dopadů léčby, prováděné na základě nepřesné či dokonce nesprávné diagnózy. Včasná léčba skutečné prvotní příčiny obtíží přináší výhody preventivních opatření, jež jsou vždy efektivnější a krátkodobější, než léčba onemocnění plně rozvinutého. Významným doprovodným efektem je též to, že se výrazně zkracuje doba pracovní neschopnosti, která je vždy společensky nevýhodná. Ještě významnější dopady lze očekávat v oblasti psychologie a psychiatrie, která prozatím využívá především nepřímé cesty pomoci klientovi či pacientovi.

Efektivnost školské a vzdělávací soustavy se dá významně zvýšit tím, že bude žákům a studentům nabízena příprava pro výkon takového povolání, na které mají ty nejlepší osobnostní i zdravotní předpoklady. Výkon takové profese je pak pro člověka snazší a přirozenější než výkon povolání, na které tyto předpoklady nemá. Při nahodilém výběru profese zdaleka nevybíráme ze všech možných povolání (těch je několik tisíc) a pravděpodobnost, že si náhodně vybereme pro nás povolání nejoptimálnější je nepatrná.

Díky Evropskému sociálnímu fondu se podařilo v ČR využít metodu s přesnou diagnostikou v rámci grantového projektu Komplexní individuální poradenství pro využití osobního pracovního potenciálu. Díky zjištění optimálního povolání všem účastníkům projektu se podařilo v průběhu 8 měsíců umístit stabilně na trhu práce téměř 70 % účastníků tohoto projektu nebo je na novou práci rekvalifikovat. Zcela neúspěšných účastníků, především pro jejich minimální zájem opravdu pracovat, bylo pouze cca 5 %.

Možnostmi významného zefektivnění práce policie a justice pomocí přímých nástrojů realizace lidských práv a svobod jsme se již v minulých letech na stránkách tohoto časopisu věnovali podrobně[9]. Novou významnou oblastí, která má perspektivu rozvoje v následujících letech v oblasti práva je např. mediace, která umožňuje řešit konflikty mezi subjekty smírnou cestou, dosaženou za pomoci mediátora, který dokáže využít znalost komunikačního potenciálu zúčastněných stran vzniklého sporu.

Perspektivní etapou realizace lidských práv a svobod je dosažení takové prevence, která zajistí, aby ke sporům docházelo pouze v omezené míře, případně, aby byly řešeny pomocí diplomatického kompromisu. K takové harmonizaci společnosti je potřeba vytvořit mnohé předpoklady. Mezi ty nejpodstatnější patří i využívání přímých nástrojů realizace lidských práv a svobod.

JUDr. Oldřiška Luňáčková, advokátka

Ing. Bc. Jiří Mihola,CSc., pedagog

Poznámka: Tento článek vyšel v Trestním právu č. 06/2009

[1] 1776 byla v USA přijata Listina práv Virginie; 1789 přinesla Francouzká revoluce Prohlášení práv člověka a občana.

[2] Podrobně tuto myšlenku rozvádí Prof. M.D.Tp.D. Ján Šramo, PhD. v článku Právní síla typologie. Trestní právo 2/2006 s.13.

[3] Obdobný proces probíhal na celoevropské úrovni mnohem dříve - Evropský soud pro lidská práva byl zřízen již v roce 1959 a sídlí ve Štrasburku. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod byla uzavřena členskými státy Rady Evropy 4.11.1950 v Římě.

[4] Viz Trestní právo 4/2005 s.3.

[5] Více Prof. M.D.Tp.D. Ján Šramo, PhD. v článku Právní síla typologie. Trestní právo 2/2006 s.13.

[6] Více Prof. M.D.Tp.D. Ján Šramo, PhD. v článku Právní síla typologie. Trestní právo 2/2006 s.13.

[7] O vysokém podílu chybných zdravotních diagnóz píše náš významný patolog MUDr. František Koukolík např. ve své knize O nemocech a lidech (1998) na s. 339 až 345.

[8] Trestní právo 1/2006 s.18, 3/2006 s.18, 2/2006 s.13, 11/2007 s.22

[9] Trestní právo 1/2006 s.18, 3/2006 s.18, 2/2006 s.13